První knížka, o které vám něco napíšu. Já neumím psát obsahy, aby bylo jasno. Ale tahle mě chytla. Škoda, že skončila a ještě tak blbě.Chjo, ale k obsahu.

Dvanáctiletý David právě ztratil matku a otec se znovu oženil. Aby toho nebylo málo, otcova nová žena Rose je těhotná a zanedlouho se jí narodí syn Georgie. David je naštvaný na celý svět a hlavně na otce, který podle Davida, zapomíná stále víc na matku a na něj. Navíc začíná druhá světová válka.
Pak začne David vídat zvláštní shrbenou postavu a dostávat záchvaty. Po každém záchvatu slyší hlasy. Čím víc záchvatů, tím jsou hlasy zřetelnější. David zjistí, že to k němu promlouvají knížky, které tak miluje.
Jednou v noci uslyší maminčin hlas. Nerozvážně se vydá za ním, proleze dírou v zapuštěném záhonu a octne se v temném lese. Najde ho Dřevorubec, který ho zachrání před Vlkouny (stvoření, která vznikla, když se Karkulka vyspala s vlkem). David Dřevorubci vypráví svůj příběh o tom jak se sem dostal a Dřevorubec slíbí, že mu pomůže dostata se ke králi, který vlastní Knihu ztracených věcí. Knihu, ve které mají být odpovědi na všechny otázky. Při cestě jsou, ale přepadeni smečkou Vlkounů a vlků. Dřevorubec zachrání Davidovi život a sám je odvlečen vlky do lesa.
David tedy dál putuje sám. Na cestě zakopne o trpaslíka. Strhne se menší hádka na téma "Vykořisťování soudruhů(trpaslíků)". Když se vše urovná trpaslíci, se jmény soudruh Bratr číslo 1,2,3,4,5,6 (bývalý soudruh Bratr číslo 7 se stal kapitalistou), zavedou Davida do své chaloupky, kde s nimi bydlí Sněhurka. Pokud čekáte éterické a milé stvoření, budete zklamaní. Sněhurka je tlustá, hrubá a "vykořisťuje" ubohé trpaslíky.
Druhý den potká David rytíře Rolanda, se kterým uzavře dohodu. Roland ho zavede ke králi, pokud mu David pomůže najít přítele. Na své cestě za prokletým zámkem, kde spí krásná panna, potkají vesnici, kterou ohrožuje Stvůra.
David se zde znovu setká s postavou, kterou vídal v pokoji a které se říká Hákáč. Lidem z vesnice pomohou zabít Svůru a pokračují ve své cestě.
Zanedlouho prokletý zámek najdou. Nutno dodat, že Roland ke svému příteli cítil víc než jen kamarádství. Bohužel on je mrtvý a Roland ho následoval. Když se David dostane z prokletého zámku, opět sám, vydá se ke králi, pronásledován armádou vlků, kteří zkouší dobýt království.
Naštěstí v pořádku dorazí do hradu, kde je nadšeně uvítán.
(Ne)šťastnou náhodou vyslechne rozhovor mezi králem a Hákáčem. Zjistí, že král je ve skutečnosti Johnatan, chlapec z jeho světa, který zaprodal svou setru, aby se mohl stát králem.
Hákáč jí pak vyrval a snědl srdce, aby mohl žít věčně. Ale teď mu docházejí síly a on potřebuje nové dětské srdce.
David se, ale nedá nachytat. Do hradu však vniknou vlci a král je zabit svojí vlastní noční můrou. Vlkounem Leroiem, který zmizí stejně jako Hákáč. David se opět setká s Dřevorubcem A ten mu pomůže dostat se domů.
Čekáte šťastný konec? Omyl, VŠICHNI tam umřou.
Můj názor : Geniální. Skvělé. Božské. Oproti jiným fantasy knihám byla tahle temná až hůza. Na každé stránce tekly potoky krve, smažilo se maso a někdo umřel. Přesto je to krásná kniha. Kdybych ji nedočetla v zeměpise, byla bych se rozbulela.
Nejvtipnější část : Jak se trpaslíci snažili otrávit sněhurku
"Každopádně jí dáme to jabko : mňamy-mňam, chroupy chroup, pak ticho a srdceryvnej pláč; ,chudinko Sněhurko, bude se nám po tobě stejskat, ale co, život jde dál´. Šoupneme ji do rakve, všude kolem dáme kytky a malý roztomilý zajíčky, a pak se objeví ten pitomej princ a políbí ji. Žádnýho prince jsme tu ani neměli! Prostě, kde se vzal, tu se vzal, přicválala na tom svým bílým koňovi. Než jsme se stačili vzpamatovat, sesed z toho koně a vrhne se na Sněhurku jak slepice po flusu. Nevím, co si myslel, že dělá, takhle líbat cizí ženskou, která notabene spala."
"Úchyl," poznamenal Bratr číslo Tři. "Zavřít by ho měli."
"Takže přicválal na tom bílým koňovi, jako nějaká navoněná nádhera, začal strkat nos do věcí, do kterejch mu vůbec nic nebylo, a než jsme stačili zakročit, bác ho, probudila se a - ó jé! - ta vám měla náladu. Princ byl zrovínka v nejlepším, tak se do něj hned pustila, co si to ,vůbec dovoluje´! Po pětiminutovým kázání se sebral a místo toho, aby se s ní oženil, zase nased na toho svýho bělouše a odcválal do západu slunce. Už jsme ho nikdy neviděli...."